Nechceme rozhodně čtenáře těchto stránek nijak podceňovat, ale popsat systém daňoých podvodů s DPH považujeme v kontextu s tímto případe, za důležitý.
Co je tedy cílem tohoto druhu podvodu?
Zjednodušeně řečeno, předložit správci daně takové dokumenty, které vedou v praxi k výplatě odpočtu DPH dané firmy.
Již z této první věty jednoznačně vyplývá, že tohoto druhu trestné činnosti se mohou účastnit pouze podnikatelské subjekty, které jsou zároveň i plátci DPH.
Různých variant tohoto systému existuje několik, ale my se zaměříme na způsob, který byl v našem případě dominantní.
Jednalo se o vždy vývoz zboží do jiného členského státu EU, kdy na základě platných předpisů je DPH z vyvezeného zoží vráceno vyvážející firmě. Tento způsob využívaly firmy i v našem případě. Papírově bylo vyváženo neexistující zboží do států EU. Mezi těmito státy byla zastoupena celá Evropa, dominovaly však země jako Slovensko, Polsko a kupodivu i SRN.
Firma tedy deklarovala vývoz nějakého zboží do jiného státu EU. Pokud říkáme, že deklarovala, máme na mysli pouze tu skutečnost, že do stanoveného data každého kalendářního měsíce odeslala správci daně tzv. souhrnné hlášení a pak již jen čekala na odpočet DPH, tedy vyplacení DPH státem. Souhrnné hlášení obsahovalo pouze základní údaje, to jest, kam se zboží vyváží, identifikace odběratele (jeho VAT, obdoba našeho DIČ) a cenu. Je tedy zřejmé, že z toho souhrnného hlášení správce daně ani nepoznal, o jaké zboží se jedná, jiné údaje totiž neobsahovalo.
Podvodné firmě - v našem případě vývozci - tak stačilo znát daňové identifikační číslo svého “odběratele” v zahraničí, vytvořit včas patřičný soubor a následně ho odeslat správci daně.
Taková firma v té době nemusela prokazovat pro tento účel nabytí zboží, tento způsob skončil až s příchodem kontrolního hlášení. Pokud tedy v dané firmě neproběhla jiná kontrola ze strany správce daně, nikdo na nic nepřišel a systém vesele běžel.
Tak jednoduché to ve své době (do roku 2016) bylo.
Tento systém měl i svůj kontrolní mechanismus, který byl však pomalý, neefektivní a mnohdy naprosto nefunkční.
Šlo o to, že v rámci mezinárodní výměny dat v rámci orgánů finanční správy při každém vývozu šlo automaticky upozornění na orgán finanční správy země dovozu a zde se mělo spárovat s přiznáním příjemce zboží.
Pokud příjemce zboží v zahraničí nepřiznal svému finančnímu orgánu dovoz zboží, mělo následovat upozornění zahraničního finančního orgánu našemu příslušnému finančnímu úřadu, který měl deklarovaný vývoz detailně ověřit. Tento systém byl však pomalý a v řadě případů příslušné hlášení našim úřadům ani nedorazilo. A pokud dorazilo, pak spolupracující úředník na našem finančním úřadu zajistil, aby se nic neprověřovalo, tak je je popsáno v našem konkrétním případu kolem Finančního úřadu pro Prahu 10.
Pokud nějakého zvídavého čtenáře tato problematika zajímá do větší hloubky, odkazujeme na náš Youtube kanál, kam jsme zařadili sérii přednášek Ing. Martina Janečky na téma “podvody na DPH”.